13 - Cvičení

Vážně nevím, proč se s takovou oblibou nechávám k brzkýmu zveřejnění ukecat lidma, co se ani neobtěžujou komentovat. Viď, Julinko. =P Každopádně, vy všichni jí můžete poděkovat, jelikož si zase jednou můžete Patrika a Lukáše užít už docela brzo dopoledne.

Na příště jste si odhlasovali téma Lepidlo. Abych řekla pravdu, s tím, jaký mám plány, jste mi tím teda moc radost neudělali. No, ale já už něco vymyslím. Jako obvykle. A nepochybně to bude zábava.

No, a teď ještě jedna informace. Na díl číslo patnáct tu jaksi, no... Nemáme anketu. Proč? No, to je prosté, jelikož patnáctka vychází na dvacátého prosince, čili jen pár dní před Vánoci, dovolila jsem si rozhodnout o tématu sama. Zcela překvapivě to budou Vánoce. Prostě ode mě k nim dostanete lehoulince předčasný dárek. Nebojte, příští týden už ale zase hlasovat budete.

Takže, no... Užijte si Cvičení. =)

"Jdu se zabít."
"Hm, Patriku, dnes večer jsi poněkud... dramatický."
"Věř, že mám důvod. Chceš můj počítač?"
"Pokud na tý sebevraždě trváš, tak jo, klidně si ho vezmu."
"To se mě jako ani nezeptáš, jakej ten můj důvod je? Ty bezcitnej bastarde."
"Patri, nechovej se jako buzerant."
"Mám pro tebe novinku, Luky. Víš, já totiž-"
"Jo, ty totiž JSI buzerant, dobrý, já vím. Tak fajn, vyhrál jsi. Proč se chceš zabít?"
"Neřekl jsem, že chci, řekl jsem, že JDU. To je rozdíl."
"Jakej, proboha?"
"Zásadní. Když jdu, znamená to, že mi to už nemůžeš rozmluvit!"
"Dobře, ale důvod mi řekneš, ne? A prosím tě, napiš dopis na rozloučenou, ať to nemusím tvejm rodičům vysvětlovat."
"Ty mi chceš říct, že bys mejm rodičům NEVYSVĚTLIL, proč si jejich syn vzal život?!"
"Začínám přemejšlet, jestli existuje nějakej mužskej ekvivalent menstruce."
"No DOVOL?!"
"Paťoušku, řekneš mi, proč se jdeš zabít, nebo ti mám s tou sebevraždou POMOCT?!"
"Neřeknu. Ukážu."
"Jestli jsi chytil nějakou sexuálně přenosnou chorobu, ocenil bych, kdybys mi to NEUKAZOVAL."
"Kreténe."
"P-Patriku, proč si sundáváš tričko? Já říkal, že pokud-"
"Jestli myslíš, že ho mám na hrudníku, tak chápu, proč tak málo šoustáš."
"No, tak... O co jde?"
"Ty to jako nevidíš?"
"Vidím tvůj hrudník a tvoje břicho. A pár chloupků od pupíku dolů, ale pokouším se na ně nesoustředit."
"To se na ně teda nesoustřeď!"
"Hele, je ti dobře? Normálně bys vraždil za to, abych se na tebe koukal přibližně od pasu dolů."
"Tohle není normální okolnost."
"Ehm... Jakto?"
"Ty jsi fakt úplně slepej. Co je podle tebe tohle?"
"Ehm... Kousek kůže na břiše, co usilovně vytahuješ prstama, aby vypadal jako špek?"
"Ha, a to je ten omyl, Luky. To JE špek. Velkej a ošklivej špek."
"Bože, ochraňuj mě, já FAKT bydlím s buznou."
"Tlem se, jak jen chceš. Ale víš, kolik vážím? Sedmašedesát kilo!"
"Ehm... a?"
"Když jsem se sem stěhoval, měl jsem dvaašedesát. To je pět kilo nahoru!"
"No, jak ti to říct... Když celý dny sedíš doma na prdeli a tvoje největší aktivita je občasnej sex, tak se nemůžeš divit, že-"
"Ve starým bytě jsem taky seděl na prdeli! Jenže ve starým bytě jsem finančně tak tak vyšel, takže jsem neměl co k jídlu. Krom toho, TY jsi ten, co v jednom kuse kupuje čokoládu!"
"Co SI v jednom kuse kupuje čokoládu. Kupuju ji PRO SEBE, Paťulko. To, že ty ji žereš, už moje vina není."
"Když ty si kupuješ dobrou..."
"Jo, já vím. Ale vážně si nezačnu kupovat hnusnou čokoládu jen proto, aby mi záhadně nemizela!"
"Já bych docela ocenil, kdyby sis nekupoval žádnou čokoládu. Potřebuju zhubnout."
"A co kdybych si začal čokoládu zamykat v nočním stolku, hm?"
"Myslíš do toho šuplíku, kde máš pouta a vibrátor? Toho, jak od něj schováváš klíč pod ručníkama ve svý skříni?"
"!!!"
"No co? Jsem celý dny doma. Znám tenhle byt líp než ty."
"PATRIKU!"
"Hele, já za to nemůžu. Vypral jsem ti ručník a chtěl jsem ti dát do koupelny novej, abys zase nenadával a nekradl mi můj. Ten klíč na mě prostě... spadnul. Doslova."
"Jasně, a ty jsi prostě musel vyzkoušet, do jakýho zámku pasuje, co?!"
"Vzhledem k tomu, že první šuplík tvýho nočního stolku je jediná věc ve tvým pokoji, co má zámek... No, až na ty pouta, dobře."
"Patriku, víš, myslím, že mám pro tebe mnohem lepší způsob hubnutí."
"Jo? Fakt?"
"Hele, toho s tím obočím nech! Sex to není!"
"Zatraceně."
"Co abys se mnou začal chodit do posilovny, hm?"
"CO PROSÍM? Ty po mně chceš, abych hubnul CVIČENÍM?!"
"Hm, počkej... Jo, přesně to chci, ano."
"Ty ses musel naprosto zbláznit, Lukáši. Tohle tělíčko naposledy cvičilo při povinným školním tělocviku!"
"Jo, je to vidět."
"Co jsi to řekl?"
"Že je to vidět, Patri."
"!!!"
"No, bez urážky, ale neuškodilo by ti, kdybys byl trochu... vyrýsovanější."
"A teď jsem se urazil, abys věděl."
"Hele, to ty sis stěžoval na špek!"
"Takže ho VIDÍŠ?!"
"Ach, můj bože..."
"Vidíš, co? No tak to je v háji."
"Nevidím nic. Tvoje tělo je hezký. Jen zpevněný by bylo o něco hezčí."
"Nechci zpevnit, chci zhubnout!"
"Zhubnout a zpevnit?"
"Hele, proč bych měl přizpůsobovat svoje tělo zrovna TVEJM představám?"
"Ehm, no... Taky fakt."
"Vidíš."
"Já jen... Tobě se taky líbí to moje, ne? Třeba bys měl u chlapů větší úspěch, kdyby tvoje tělo bylo trochu podobnější tomu mýmu..."
"M-myslíš?"
"Jo, myslím."
"A toho... Toho se asi dá dosáhnout jen tím cvičením, co?"
"Přirozeně."
"A... Máte tam v posilovně aspoň nějakýho pěknýho trenéra?"
"No, abych řekl pravdu, myslel jsem, že bych tě tak nějak... trochu trénoval já."
"TY?!"
"No co? Chodím tam už tak dlouho, že trenéra dávno nepotřebuju. Takže hádám, že ti zvládnu ukázat, jak na čem cvičit."
"Takže to bysme tam jako... chodili SPOLU?"
"Ehm, no... Jo?"
"Hm, v čem tak bejváš v posilovně oblečenej, Lukášku? Teda, zajímá mě hlavně vršek těla. Tvoje typický triko s dlouhým rukávem, nebo..."
"Tílko."
"Chodíš v pondělí, že jo?"
"Přesně tak."
"Pondělí je... zítra."
"To je."
"Takže mi konečně řekneš, do jaký posilovny chodíš, jo? A budu se na tebe moct dívat, když budeš cvičit?"
"No, pokud tou dobou nebudeš zrovna umírat v kaluži vlastního potu... Ano."
"Ehm... Luky, není tohle sofistikovanej způsob, jak se mě elegantně zbavit, že ne?"
"Prosím tě, z čeho mě to podezříváš? Já ti chci pomoct. Jen tě upozorňuju na to, že to nebude bezbolestný."
"Hele, mezi 'nebude bezbolestný' a 'bude strašlivě bolestivý' je rozdíl, ano?"
"Bude to poměrně bolestivý."
"Už si to nemůžu rozmyslet, co?"
"No... Ne."
"Ale proč ne? Je to moje tělo, o čem se tu bavíme! Já mám rozhodovací právo!"
"Dobře, ale až se budeš rozhodovat... Vzpomeň si na tohle, ano?"
"Co děláš?"
"Sundávám si tričko."
"A-ale... ALE..."
"Nebudeš chodit cvičit?"
"Myslíš, že mě přesvědčí tvoje polonahý tělíčko a duhová vlaječka?"
"Samozřejmě."
"Do který posilovny že to teda chodíš?"
"Vydrž. Najdu ti vizitku..."