čtvrtek 17. srpna 2017

Seriálový tip #5 - Hit the Floor

Po dlouhé, dlooouhé době jsem tu zase jednou s jedním seriálovým tipem. Jak jsem už předesílala v článku o tom, že se vracím, tímto okamžikem opouštím původní podobu tipů, protože mě hrozně svazovala a nebavila. Takže k čertu s podnadpisy a pořád tím samým dokola, sem s názory vyjádřenými formou souvislého článku. Jupí!

Protože víte jak, sice je ještě léto, ale někdy je venku ošklivo, a jediné, na co má člověk v tu chvíli náladu, je zalézt si do postele a pustit si nějakou oddechovku. Koneckonců, když je vedro, tak je pro změnu nejlepší padnout, nehýbat se a pustit si nějakou oddechovku. (Člověk si umí báječně hledat výmluvy, proč čučet na seriály, že? Já u toho třeba šiju z korálků...)

Každopádně, pokud tedy snad hledáte nějakou oddechovku, u níž zabíjet čas, seriál Hit the Floor se jeví jako takřka ideální. Můžete u něj hezky vypnout mozek (technicky vzato byste tedy dle tvůrců neměli, z důvodů, k nimž se ještě dostaneme, ale v praxi klidně můžete), nebo se třeba věnovat nějaké vlastní činnosti (jako já tomu šití).

Touhle dobou vám už asi docvaklo, že v tomhle případě nejde o žádný velký seriálový skvost. Myslím, že z toho by tohle dílo nikdo nepodezíral už po první epizodě. Není to tedy ani extrémní propadák, ale zkrátka nic, co by ve vás zanechalo nesmazatelnou stopu. Oddechovka. Tečka.

Celý příběh se točí kolem basketbalového týmu LA Devils a těch, kteří se na jeho chodu podílí. Manažerů, hráčů, trenérů... roztleskávaček. Tedy, tanečnic. Kolem těch především.

Hlavní hrdinkou je mladá tanečnice Ahsha (ne, nepřepsala jsem se, to h navíc tam fakt patří). Ta žije se svou manipulativní milující matičkou Sloan a má otravného úžasného přítele Germana (ano, vážně se píše jako ten stát). A vzala si do hlavy, že se po maminčině vzoru chce stát členkou týmu roztleskávaček tanečnic LA Devil Girls. bez ohledu na to, že jí to maminka horem spodem vymlouvá, Ahsha si jde paličatě za svým a dosáhne svého snu.

Ale protože Ahsha je, samozřejmě, dušička nevinná, krutým sportovním světem neposkvrněná, brzy si poněkud natluče svá pohledná ústa. Zjistí totiž, že stadion je celý prolezlý intrikami, a že najít někoho, kdo nemá nějaké postranní úmysly nebo zásadní charakterové vady, je skoro zázrak. Největší problémy má s kapitánkou roztleskávaček Jelenou (ne, Jelena není ruského původu, je to černoška, a mě by fakt zajímalo, kde autoři ty jména pobrali, která proti ní od začátku něco má. Sice už jsem zapomněla co, ale určitě to bylo něco zcela zásadního. Krom toho chuděrka Ahsha musí čelit nadbíhání hvězdného hráče týmu Dereka. Odolá nevinné děvče veškerým svodům, nebo ji ten zákeřný svět, před nímž ji maminka stokrát varovala, nadobro zkazí?

Ahshina dějová linka však není tak docela tou hlavní. Nejdůležitější roli totiž hrají právě všechny ty intriky, postranní úmysly a tajné plány, které mají snad všichni, až na hlavní hrdinku. Každý chce něčeho dosáhnout. Vyšších výdělků. Zničení někoho, koho nemá v lásce. Už jsem zmiňovala vyšší výdělky? No, prostě tak. A každý si jde tvrdě za svým. A samozřejmě, že jejich záměry nezřídka stojí proti sobě. Jak taky jinak.

První řada je v tomto ohledu ještě celkem divácky nenáročná. Celkem. Situace se zkomplikuje ve druhé řadě, kde se nám objeví hned několik postav označitelných za zákeřné zmetky, a jedna z těch původních je zavražděna. Rozjíždí se tak kolotoč vyšetřování a uvažování, kdo to jen mohl udělat. Ne, že by ona postava byla všeobecně zbožňována a nikdo jí nemohl chtít ublížit. Právě naopak, motiv k její vraždě má na stadionu snad i vrátný a uklízečka. Včetně postav, které jste v minulé řadě ani nepotkali. To aby byl divák správně zmaten a napjat. Tedy, to byl patrně záměr tvůrců. V praxi to nějak nefunguje, protože divákovi je identita vraha víceméně ukradená. Osobně jsem doufala jen v to, že to nebude jedna z přesně tří postav, které mám v tom seriálu ráda.

Když jsme u těch oblíbených postav... Ano, většina mi jich vcelku lezla na nervy. Ahsha je rozmazlenec. Jelena zákeřná mrcha (a navíc mě vytáčí to, jak jí všichni říkají, jak je překrásná, když vypadá jako vyumělkovaná panenka). Sloan je přesvědčená, že jen ona má vždycky pravdu. German se chová majetnicky a příšerně fňuká. A tak dále. Krom dvojky, o níž bude řeč za chvíli, jsem měla ráda už vlastně jen Kyle - současnou Devil Girl a bývalou striptérku, která ráda využívá toho, že je hezká, a neustále se snaží nějak si finančně přilepšit. Ale na rozdíl od těch ostatních to dělá takovým... divácky milým způsobem. V pozdějších dílech jsem si oblíbila ještě bývalou Devil Girl Raquel, ale že bych ji zbožňovala, to se říct nedá.

Tak jo, přiznejte se, kdo je vyděšený, že jsem ještě nezmínila, co je na tom seriálu teplého, a proč že se tu tudíž octnul v tipech? Nebojte, už jsem u toho. Ony postavy se totiž objeví právě až ve druhé řadě, kdy do týmu přichází hezoun Zero (to je ta blonďatá drama queen) v doprovodu svého manažera Judea (já vím, taky jsem myslela, že Jude je spíš ženské jméno, ale...). Ne, nepřichází tam jako pár. Ani zdaleka ne. Jejich vztah je někde na pomezí mezi ryze profesním a přátelským. A vlastně je ani moc nevídáte vedle sebe. Proto to ve chvíli, kdy se začnou MILOSTIVĚ dávat dohromady, působí tak trochu jako blesk z čistého nebe. Nebo možná jako zoufalý výkřik tvůrců: "Sakra, my tam nemáme gaye? Kdo zapomněl na gaye? Co budeme dělat, aby nás bojovníci za diverzitu nesežrali zaživa?!"

Ano, vážně tam byli. DOSLOVA.
Nutno říci, že jim tohle vcelku rychle odpustíte. Protože Jude a Zero jsou ta jedna věc, co je na tomhle seriálu vážně dobrá. Ne, vážně skvělá. Vážně úžasná. Jejich příběh vás (na rozdíl od většiny těch ostatních) skutečně zaujme. Nebo že by to bylo jen mnou a mojí úchylkou? Ne, vážně. Sledovat, jak se zamilovávají, překonávají prvotní překážky (které, přiznejme si to, si do cesty naházeli sami, že, Zero?), jak se jejich charaktery a jejich vztah postupně vyvíjí... Ano, jsem zcela ochotná zapomenout na to, jak nemotorně ten jejich úplný začátek působil. Protože to, kam během několika málo dílů dospějí, zatímco všichni ostatní se víceméně plácají na místě a vrací se k vlastnostem, co měli v první řadě... Jo, to za to stojí. Prostě je to takový ten pár, u kterého si řeknete, že se hledali, až se našli. Že jsou přesně to, co ten druhý potřeboval. A zároveň to vůbec nepůsobí jako nějaká uslintaná romantika. A to mi věřte, na ty jsem poslední dobou vysazená.

No, takže abych to nějak shrnula... Ano, tenhle seriál má mouchy. A nemá jich zrovna málo. Ano, je spousta důvodů, proč se na něj nekoukat. Ale Jude a Zero jsou jedno velké plus, které (aspoň v mých očích) ta negativa zcela převážilo. Takže vám říkám, zkuste to. Klidně se začněte koukat až na tu druhou řadu, kde se ti dva objeví. Ale zkuste to. Třeba vás to chytí.

Ach, ano, a abych nezapomněla jeden důležitý fakt... Zero není gay. Zero je bi. Zero na plnou hubu řekne, že byl s muži i se ženami. A na plnou hubu řekne, že je mu to úplně jedno. A bože, to je taková ÚLEVA, projednou se vyhnout klišé typu "celý život spal se ženami, ale ve skutečnosti je gay, jen si to neuvědomoval/nemohl to veřejně přiznat"... Ne. Zero je prostě bi. A já jsem za to vážně, vážně ráda...

2 komentáře:

  1. Ten poslední gif je moc pěkný. *pokerface* Nicméně mi ze seriálu stačila asi tvoje recenze, a to nejen proto, že mám ve watchlistu už dalších milion seriálů. :D
    A co se týče toho Judea, tak musím říct, že mě asi nikdy nenapadlo o tom uvažovat jako o ženské jménu, asi kvůli Judeu Lawovi.

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš, ten mě nenapadl. :D Já nevím, prostě jsem to jméno vždycky vnímala spíš jako ženský, ale možná je to můj osobní problém. :D
    Jinak, on ten seriál vážně není kdovíjak špatnej, ale holt ani žádný veledílo. Ale kvůli těm dvěma fakt stojí za to se podívat.

    OdpovědětVymazat