pondělí 14. srpna 2017

Lubrikant je pro slečinky (aneb Co mě točí na gay fikci)

Taky máte tak rádi nadávající články? Z pozice blogera je naprosto miluju. Nejen, že mi jejich psaní odjakživa šlo tak nějak líp (to bude ta sarkastická povaha po mamince), ale ještě se při nich člověku tak hezky uleví... A že si ulevit potřebuju.

Víte, pryč jsou časy, kdy jsem vzala zavděk jakoukoli gay knížkou či povídkou (ano, zcela nepokrytě se tu budu zaměřovat jen na homosexuálně orientované jedince mužského pohlaví, omlouvám se) a její případné chybky nehrotila. Postupem času se ze mě stala vcelku vybíravá mrcha. Která má výhrady. A má jich dost. Dost možná i k vlastním starším dílům, mimochodem. Některé jsou ryze objektivní námitky (většinou týkající se, ehm, základních funkcí lidského těla), některé spíše moje vlastní soukromé (ne)preference. Ale pokud chcete vědět, jaké jsou ty největší z nich...

1) Klišé, kam se podíváš
Začneme zlehka a z větší části netělesně. První věcí, co mi spolehlivě otráví každou fikci, co čtu, jsou klišé. Ne, nemluvím o klasickém "typickém gayovi", co je zženštilý kamarád hlavní hrdinky, který jí vždy ochotně pomáhá s výběrem outfitu na rande, ty ještě nějak překousnu, byť mírně skřípu zuby. Co osobně nesnáším je promítání typických klišé z hetero romantiky do "teplých" děl. Znáte to.

"Celou tu dobu jsem tě miloval, a ty jsi to neviděl!"
"Ano, ale teď, teď si uvědomuji, a možná až příliš pozdě, že já... tě také miluji! Koneckonců, pomohl jsi mi překonat můj alkoholismus!"
"Ach, drahý! A ty jsi mi dal naději, když můj život začínal ztrácet smysl!"
"Chci být navždy s tebou!"

No dobře, dobře, to je možná trochu extrémní, a je to hrůza bez ohledu na zúčastněná pohlaví, ale stejně si myslím, že si místo na žebříčku zaslouží. Protože to jde i jinak. Jde mít romantiku bez toho, aby se z díla stala absolutní slaďárna. Prostě jen proto, že jsou oba teplí, nemusí být pořád jen ťuťu ňuňu...

2) Všichni jsou teplí, Dave
Neříkám, že v každém díle musí být jen jeden jediný gay, maximálně gay pár, bože chraň. A taky netvrdím, že když to v kontextu díla dává smysl, tak je na závadu, když jsou všichni minimálně bisexuální. Nebo že nemůžete mít za hlavní hrdiny celou teplou partičku. Spíš jde o to, když se z kohokoli, koho váš teplý hrdina potká (v běžném životě, nikoli v gay baru) a kdo ho jen trochu přitahuje, vyklube taky gay. Kterého hlavní hrdina přitahuje. Jaká to náhodička. Už desátá v řadě. Zív.

3) Lubrikant je pro slečinky
A když už hlavní hrdina potká toho desátého gaye v řadě, je tu velká šance, že dojde i na sex, že? Ach, ano. Samozřejmě, že se tak stane na nějakém zcela nepříhodném místě, a ani jeden z účastníků u sebe nemá lubrikant. Ale to nevadí, ten přece vůbec není potřeba. Stejně jako nějaká příprava. Tse, kdo by se tím zdržoval, nejsme přece citlivky.
Nejlepší je, když ještě před samotným aktem hrdina ve svém vnitřním monologu přemítá o tom, jak nemá rád to náhlé vniknutí. A člověk jen sedí a ve SVÉM vnitřním monologu přemítá o tom, jestli v osmnáctém století neměli aspoň ten zatracenej olej. Což mě přivádí k dalšímu bodu.

4) VŠECHNO je lubrikant
Ani nevím, jestli je tohle horší nebo lepší než bod předchozí. Ano, náhražky za lubrikant nepochybně existují. Olej, vazelína, v případě krajní nouze sliny. Pár dalších, nad nimiž by se dalo přimhouřit oko. Ale bohužel, občas se objeví o dost šílenější nápady. Jako třeba nejrůznější dresingy. Motorový olej. Prostě věci, u nichž nijak netoužíte po tom, aby se dostaly do blízkosti vašich intimních partií.
Pravda, tyhle extrémy většinou najdete ve fanfikcích. Díkybohu. Ještě aby to vycházelo tiskem.
Ale mimochodem, kdybyste měli dost odvahy, TADY je video se seznamem věcí, co kdy někdo ve fanfikcích použil jako lubrikant. Vodka? Au, au, AU...

5) Nekonečná výdrž
Aneb když hrdina, kterému už není zrovna -náct, s klidem jede celou noc. Desetkrát za sebou. Bez odpočinku. Bez toho, aby byť jen na moment zvadnul (pravda, to by bylo nemožné i u toho, kterému by bylo -náct). Ani po orgasmu. Nikdy. A každé číslo s ním trvá minimálně hodinu. Takže vzato kolem a kolem je z toho taková milá desetihodinová šukačka.
Ještě teď vzpomínám na tu fanfikci, v níž stálo "Stark byl naštěstí opilý, takže vydržel jen půl hodiny". Skoro se děsím ptát, kolik že to podle autorky vydrží ve střízlivém stavu...

6) Jak jen toho ptáka kreativně nazvat...
Čestný bod, za nějž vlastně vděčíte Dianě Gabaldon. I když jsou samozřejmě i jiní autoři a autorky (fakfikcí i originálních děl), kteří pro mužská přirození a jiné části těla vymýšlí nejrůznější nápaditá pojmenování, jen aby nemuseli bez obalu napsat, kdo kam komu co vrazil. A co hůř, vymýšlí i různé kreativní opisy pro onen akt samotný, takže čtenář vlastně pomalu ani neví, jestli vážně šukají, nebo se najednou šli projet na koních.
Jak jsem říkala, za tento bod (no dobrá, a i za pár ostatních, ale neřeknu vám, které to jsou) vděčíte Dianě Gabaldon a její sérii o lordu Johnovi, kde se nacházel následující popis hrdinou spatřeného intimního aktu: "...naked and facedown on the bed, being split like a buttered bun by a blond German officer."
Sexy, není-liž pravda? Velice sexy...

Tak, a to by bylo to nejdůležitější z mého seznamu. Docela se mi i ulevilo, věříte?
A co na teplých dílech točí vás?

2 komentáře:

  1. Hej, tak to je hustý! :D Podle mě ale není problém jen v gay povídkách, ono prostě často při takovýchhle situacích autoři dovedou všechno tak nějak přikrášlit, jak ve knihách, tak ve filmech.. a člověk by si pak skoro připadal blbě, že nedokáže to co oni. :D

    Jinak jedno z mála teplých děl, co jsem četla, byl Radek. Takže moc zkušenosti nemám. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy se to prostě přikrášluje až moc. :D A upřímně, u některých autorů si nepřijdu blbě, že nedokážu to, co oni. Spíš si říkám, kam na ty blbiny chodí... :D

      Vymazat