pondělí 24. srpna 2015

Teď si dáme Deli?

(Vysvětlení pro mladší ročníky: Kdysi dávno byla reklama na tyčinky Deli, z níž si nepamatuju naprosto nic než to, že obsahovala dialog "A co teď?" "Teď si dáme Deli." Je to vážně už pěkná řádka let, ale tý hlášky jsem se nikdy nezbavila a s její pomocí odpovídám prakticky vždycky, když mi někdo výše zmíněnou otázku položí. Prostě si nemůžu pomoct Jen objasňuju, kdyby to snad někdo neznal...)

Pravidelní čtenáři už, hádám, tuší, že tohle bude zase jeden z těch všemi milovaných ufňukaných článků, v nichž si budu vylévat srdíčko nad tím, že nemám ani tucha, co chci a mám s tímhle blogem vlastně dělat. No, bingo. Aspoň víte, že případně můžete rovnou přestat číst.


Pro ty, co snad nepřestali (najde se vůbec někdo takovej?) si dáme tradiční opáčko. Tenhle blog jde, mírně řečeno, do kytek. Hádám, že toho jsme si všimli všichni. Osobně jsem strávila hromadu času čekáním na zázrak, na to, jestli to začne mě a/nebo čtenáře zase bavit. Zázrak se zatím nestal, a já začínám upřímně pochybovat o tom, že k němu v budoucnu ještě dojde. Ale tak... Třeba jo. Protože já neříkám, že to balím, jen říkám... Já ani nevím, co vlastně říkám.


Zkrátka mě dávno přešlo to správný blogovací nadšení, a asi je to vidět. Víte, vždycky jsem se snažila vymýšlet novinky, dávat sem věci, co by mohly čtenáře zajímat. Potíž je v tom, že každá věc, kterou jsem kdy vymyslela, vždycky prostě tak nějak... vyšuměla. S každou další novinkou to probíhalo stejně - na začátku nadšení čtenářů a ohlasy, spousta komentářů, spousta zhlédnutí. Pak o něco míň. A nakonec už to vlastně ani nikoho nezajímalo.

Příkladem za všechny budiž třeba knižní a filmové tipy. Když jsem s nimi přišla, vždycky se k nim vyjádřilo několik lidí, články měly vysoko přes stovku zobrazení, což je u mně vážně, vážně hodně. A pak to nějak vyprchalo a já jsem ráda, když má ten tip po dvou dnech čtyřicet zobrazení. Když se k tomu objeví aspoň jeden komentář, jsem už v sedmým nebi. Pro zajímavost, poslední tip má přesně 41 přečtení. (Což bude konečný počet Zeměplošských knih a je to jen kousek od odpovědi na Základní otázku Života, Vesmíru a vůbec, mimochodem, ale to mě nijak neutěšuje.) To není zrovna povzbuzení k dalšímu psaní.


Ve středu dopoledne na víc jak týden odjíždím do Krkonoš. Nemám ani jediný článek, co by za tu dobu mohl vyjít, a nemám naprosto žádnou vůli něco psát. Mám rozpracovanou povídku, ale nechce se mi ji dokončovat, protože... proč? Aby zase byla vesele ignorována?

Tak se vás rovnou ptám, co vlastně od tohohle blogu ještě čekáte? Vážně. Chtěla bych vědět, kde dělám chybu. Je to tím, že poslední dobou málo aktualizuju? Nebo tím, že nepřidávám tolik povídek? (Mezi řečí, ty neměly komentáře snad nikdy.) Poslední dobou jsou populární snad jen Zamyšlení. Je to tím, že tu dlouho nebyla? Nebo je to ta jediná věc, kterou chcete číst a k níž se můžete vyjádřit? Mám se vykašlat na tipy, protože o ně nestojíte? Mám vymyslet něco naprosto jiného? Řekněte, co vám tu chybí, jen do toho. Protože mně už prostě nápady došly...

5 komentářů:

  1. No, já znám zase takové to, jak někdo vymýšlí příběh a vždycky, když se odmlčí, musíš říct "Deli". Nakonec jsi samozřejmě v prdeli... :)

    Přiznám se na rovinu, že ti rozumím. Když nejsou komentáře, odezva, není chuť. Stává se mi to víc než často - a to články sdílím i na facebooku v blogerských skupinách a tak. Na druhou stranu to musím brát z pozice čtenáře - jsem líný komentátor. Tvoje články mají tu smůlu, že si je většinou přečtu na mobilu (třeba ráno v posteli), takže potom zapomínám hledat článek na bloglovinu a komentovat. Já vím, jsem nechutně zpohodlnělá. :D
    Nechci však, abys s tím sekla. Odjeď do Krkonoš, dej si pauzu, vůbec na blog nemysli. ;) Já se vynasnažím být aspoň před začátkem školy pilným čtenářem (no jo, počáteční nadšení :D)... :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nebudu si tu hrát na vzorného čtenáře a třeba se tím dostanu do SPECIÁLNÍHO pekla pro smilníky a lidi, co mluví v kině. Já nečtu povídky, protože jsem se k tvému blogu dostala moc brzo, takže bych je musela pro svůj klid přelouskat všechny, ale mně se na monitoru čte blbě a nikdy nedokážu číst dlouho. Můj rekord s povídkami byla jedna na pokračování. Měla 40 dílů a já přečetla 5. Zlobím se za to na sebe, ale chodím k tobě číst recenze a zamyšlení. Nemůžu ti poradit, co bys měla s blogem dělat. Kdybych poradila, to by mě snad osvítil duch svatý a já bych vykopala svůj blog z prachu. Ale slibuji, že přestanu tvoje články číst na tabletu, protože tahle by ses komentářů nikdy nedočkala. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ráda bych si zase něco přečetla o Zrzounkovi a Hezounkovi nebo o Martinovi a Martině. ♥ Ale celkově všechny tvé povídky mám ráda. Nikdo nepíše lépe, než ty. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Vzpomínám si na reklamy na Deli; mám teď z nebytí mladším ročníkem poněkud rozporuplné pocity. :D

    Piš, co se ti zrovna bude chtít. Piš pro sebe. Takové věci se čtou samy.

    OdpovědětVymazat
  5. My mame radi vsechny gay povidky, i lesbi, ale vice ty gay, Martin a Martina byli take super! A samozrejme ocekavame dalsiho Patrika a Lukaska! Tve povidky nas bavi, zasmejeme se a pritelkyni se po nich dobre spi! Takze my jsme verne ctenarky, vzdy komentujeme a tesime se na dalsi varku povidek vseho druhu a vsech temat:)

    P a K

    OdpovědětVymazat