pondělí 9. března 2015

Z-z-z-z...

Hřejivá výzva: Úkol č. 33 - Příběh nebo báseň o ledu

Už jsem nějak z větší části vzdala pokusy psát na Hřejivou výzvu dlouhý věci. Stejně to prakticky nikdo nečte. Nemluvě o tom, že ty úkoly nestimulují moji představivost tak, jak jsem očekávala, když jsem se do nich zapojovala, pročež z toho dlouhou povídku stejně nevykřešu, ani kdybych se zbláznila. Ale tohle se mi docela líbí. Zase jednou s dvojkou Martin a Martina...


„Z-z-z-z...“
„Nechci ti nic říkat, Marti...“
„Neříkej!“
„Ale já ti to říkal.“
„Z-z-z-z...“
„Zima?“
„ZMLKNI.“
„Ach. To byla taky možnost.“
„Idiote.“
„Taky tě mám rád.“
„Víš, kdybys byl co proto, nabídnul bys mi svoji bundu. To si říkáš gentleman?“
„Promiň, ale musíš se poučit. Nebo spíš naučit se mě poslouchat.“
„Když se ze mě co nevidět stane kostka ledu, asi se těžko budu mít příležitost poučit, nemyslíš?“
„To už je tvůj problém.“
„MARTINE!“
„No co? JÁ říkal, ať se oblečeš. JÁ říkal, ať se nenecháš ukolébat tím, že dokud svítí sluníčko, je relativně teplo. JÁ říkal, že večer bude zima. Ale TY máš prostě vlastní hlavu.“
„Martínečku...“
„Vzít si jen blejzr a tenký boty. Když je první den po zimě hezky. Kdo to kdy viděl?“
„No to promiň, ale když se udělalo hezky loni, ty jsi vyběhl jen v keckách a mikině.“
„Ale to byla teplá mikina.“
„A pak ses taky klepal a vyhrožoval, že umrzneš.“
„Ano, a živě si vzpomínám na to, jak jsi mě poslala do háje, když jsem chtěl zahřát.“
„Ale to byla naprosto jiná situace!“
„V čem?“
„No, v tom, že já jsem křehká dívka a ty gentleman.“
„To si mě asi s někým pleteš.“
„Martine, ten autobus jede za deset minut. Tou dobou mě budou muset odsekat z chodníku!“
„Ach, bože můj... Tak pojď sem.“
„Prosím?“
„No kabát ti nepůjčím, to by byla kostka ledu ze mě. Ale můžeš se ke mně přitulit a já nás tím kabátem zkusím co nejvíc oba zakrejt.“
„Ach, Martínku, děkuju!“
„Jasně. Není problém. Co bych pro tebe neudělal. Mimochodem, uvědomuješ si, že jestli nás někdo uvidí, bude si nejspíš myslet, že spolu něco máme?“
„Ale fuj.“
„Jo, souhlasím. Odporná představa.“
„Ale jsem ochotná to podstoupit. Hm, ty jsi tak příjemně teplej...“
„Tak ti nevím, mám to brát jako blbou narážku?“

2 komentáře:

  1. Milujem tých dvoch. Ale to vieš. A Maťku chápem, ja som tiež ráno mrzla pri čakaní na autobus, lebo som si vravela, že poobede bude teplo :D (je :D)
    Ja by som proste nemohla každý deň alebo každý druhý toto písať, pretože to by som fakt nemala nápady :D
    A ja poctivo čítam úplne všetko u teba! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Prijemna povidka:))) i kratke nas bavi:) p a k

    OdpovědětVymazat