Filmový tip #7 - The Kids Are All Right

Čím to, že poslední dobou mám takovou 'kliku' na filmy, co se na začátku tváří víc než dobře (nebo v některých případech aspoň celkem dobře), ale pak se to najednou zlomí a celej film u mě najednou spadne o několik pomyslných hvězdiček níž?

Tohle je zrovna jeden z těch filmů. Než se dostal do poloviny, byla jsem... No, nebyla jsem nadšená ani unešená, ale byla jsem spokojená, že jsem si konečně vybrala něco dobrýho, na co koukat (a co není Doctor Who). Bez obav, ani po tom zlomu tenhle film nespadl mezi nejhorší, co jsem viděla. Kdyby ano, nedávám sem tenhle tip, no ne? Ale rozhodně se pak stal o něco horším, než bych čekala a než by mi bylo milé. Je to škoda, protože měl vážně potenciál, ale... Hele, třeba vám ten konec divnej připadat nebude. A to, co je před tím koncem (nebo aspoň v první půlce) by byla docela škoda opomenout... =)

Kdo?

Režie: Lisa Cholodenko

Scénář: Stuart Blumberg, Lisa Cholodenko

Hrají:  Annette Bening (Nic), Julianne Moore (Jules), Mark Ruffalo (Paul), Mia Wasikowska (Joni), Josh Hutcherson (Laser)

Co?

 Nic a Jules jsou dvě mámy, co vychovávají svoje dvě děti počaté pomocí umělého oplodnění. Každé z dětí má jinou biologickou mámu (Nic porodila Joni a Jules Lasera), ale biologického otce mají společného, jelikož jejich mámy si vybraly pro obě děti stejného dárce spermatu. Celá rodina funguje zcela normálně (tak, jak rodiny obvykle fungují, takže bez nějakého toho zaškobrtnutí se to neobejde), Joni je osmnáct, je to premiantka a chystá se na vysokou, Laserovi je šestnáct...

A pak Laser přesvědčí Joni, která díky svému věku už může požádat o setkání se svým biologickým otcem, aby to udělala. A tak děti poznávají pohodového a bezstarostného Paula. A jelikož si padnou do oka, chtějí se s ním stýkat častěji. Jaký dopad to ale bude mít na jejich rodinu?

Proč to chcete vidět?

No, asi hlavně kvůli té první polovině, kdy se děj tak nějak teprve rozjíždí a poznáváme postavy a všechno je v pohodě (nebo aspoň docela v pohodě), padají vtípky... Jak říkám, ne, že by druhá polovina byla vyloženě špatná, ale pár věcí mě dost zklamalo a u pár jsem měla na obličeji vcelku podivný výraz. Zkrátka, první půlka za mě vede, ve druhé jsou momenty, kdy si prostě musíte říct...

Ale abych byla hodná, je tu jedna další věc. Třeba to zobrazení dost dobře fungující rodiny se dvěma mámami, což je něco, co tak často nevidíte. Joni je premiantka, Laser je taky až nečekaně hodný kluk (i když na chvíli panuje jisté podezření, jestli náhodou není gay), zkrátka tahle rodina je normálnější než půlka 'normálních' rodin s rodiči opačného pohlaví...

(Což je reakce na to, že po něm mámy chtějí objetí na rozloučenou. U šestnáctiletého kluka více než normální, nemám pravdu?)

A abyste neřekli, že je tu toho málo, je ještě něco, co mě na tomhle filmu docela upoutalo, a to jsou dost přirozeně působící dialogy. Víte, to není vždycky pravidlo. Někdy se dialogy fakt nedají poslouchat, ale u tohohle filmu se mi vážně líbily...

Malé osobní úchylky

A jako obvykle, i tentokrát to bude herec. Nebo jeho postava. Nebo tak něco. Tentokrát mám ale už vážně pocit, že asi začínám bejt docela divná, protože bych nečekala, že začnu bejt ujetá zrovna na něj. Ale jeho postava je v tomhle filmu moje nejoblíbenější (asi i proto mě docela štve konec, ehm), a navíc je tak nějak... roztomilej. Sakra, a já nikdy nechápala, co na něm kdo vidí, ale na čím víc filmů s ním jsem koukala, tím víc se mi zamlouvá. Ehm... Jo. Prostě je to Mark Ruffalo, neboli Paul. =D