čtvrtek 2. ledna 2014

8 – Pouta

Teď to bude vypadat, že jen fňukám, ale musím vám popravdě říct, že jsem ráda, že jsem si dala víceméně volno. Abych se přiznala, poslední týdny na tomhle blogu jsou pro mě vážně docela zklamání. Dala jsem si hodně práce se všemi speciály a podobně... A zrovna moc vás to nečte. No nic. Budu doufat, že je to jen Vánoci, a že teď, když máte klid, se to kapku zlepší.
Na příště jste si odhlasovali téma Plavání. Už od včerejšího večera se můžete v anketě vyjadřovat o přespříštím tématu.
Tak... si užijte tuhle kapitolu. Snad se vám bude líbit...


„Luky, říkám ti, nech to nádobí.“
„Ani mě nehne.“
„Já myslel, že jsme se tý otravný pořádkumilovný sekretářky už zbavili, lásko.“
„...“
„Že je tady úžasnej volnomyšlenkářskej rocker...“
„I ten má svoje hranice.“
„Koukám.“
„Nech si ten výraz. V tomhle já prostě odmítám existovat.“
„Luky, byly tam čtyři talíře, tři hrnce a dvě misky. A hrnek na čaj s tvojí fotkou. Nějaký příbory a nože. Ne, že by tam byla hromada hrozící tím, že nás oba zasype...“
„Měl jsi čas to nádobí spočítat, Patri, ale ne ho UMEJT?“
„Sakra.“
„Asi tě praštím, víš to?“
„Nechceš mi radši naplácat?“
„PROSÍM?“
„Nic jsem neřekl. Hodná malá sekretářka. Pěkně myj nádobí.“
„Správně. Teda... Sakra, neměl bys mi třeba nabídnout pomoc, nebo tak něco?“
„Proč bych podle tebe měl?“
„Protože od tebe není hezký zasvinit nádobí-“
„Hele, Lukášku, vařili jsme SPOLU.“
„Není od tebe hezký zasvinit nádobí a pak neprotestovat, když ho chci umejt sám!“
„Chceš, abych protestoval?“
„No... Docela bych to ocenil?“
„Fajn. Lukáši, okamžitě přestaň mejt to nádobí, nebo si dojdu pro pouta, a pak si mě nepřej!“
„Ehm, já spíš čekal, že mi nabídneš POMOC.“
„Ještě ses nenaučil, že já vždycky nedostojím očekáváním, hezounku?“
„Pomalu si na to zvykám.“
„Výborně. Už jsi nechal toho mytí?“
„Brzo. Už mi zbejvaj jen ty hrnce a talíře.“
„Co jsem říkal?“
„Ale no tak. Přece sám nevěříš tomu, že bys pro ty pouta... PATRIKU?!“
„Nehýbej se chvíli, ano? Neutíkej, lásko.“
„Děláš si srandu, viď? Vtipálku.“
„Myslíš, že by sis mohl stoupnout k troubě, Luky? Přicvaknu tě k držadlu dvířek.“
„No tak, Patri...“
„Hele, netušíš, kde ty pouta jsou? Nějak je nemůžu... najít.“
„Když jsme včera testovali ty nový, ty kožený, co ti ladí s obojkem, tyhle jsi někam zahazoval. Prej takový nudně obyčejný už nepotřebujeme.“
„Kam přesně NĚKAM, Luky?“
„Vím já? V tu chvíli jsem měl plný ruce práce. Dobře, ruce to nebyly. Spíš pusa...“
„Zatraceně. Tak kde můžou bejt?“
„Ehm, ano. O tvejch hadrech roztahanejch po polovině ložnice si taky ještě popovídáme, Paťulko. Ponožky NEPATŘÍ na podlahu, víš?“
„Ty moje jo. Líbí se jim tam.“
„PATRIKU...“
„Já to pak posbírám?“
„Hodnej kluk.“
„Fakt jsi ty pouta neviděl?“
„Fakt jsem v tu chvíli viděl jen tvůj podbřišek. A od tý doby... Ne. Nevím, kde jsou.“
„V tom případě je můj plán tak trochu v háji.“
„To ano.“
„Těma zelenejma tě rozhodně nespoutám.“
„To ne.“
„Jsou to spíš takový... hračky na efekt. I když zatraceně sexy.“
„Mhm...“
„A ty růžový plyšový jdou snadno otevřít i bez klíče.“
„Nemluvě o tom, že by sis nedovolil dát mi na ruce růžový plyšový pouta.“
„A to si myslíš proč? Vždyť by ti tak slušely...“
„!!!“
„Tváříš se teď vražedně, nebo šokovaně?“
„Já nevím. Co myslíš?“
„Fuj! Co tady děláš?!“
„Přišel jsem se za tebou podívat do ložnice?“
„Vzdal jsi to mytí nádobí?“
„Ne, zrzounečku. Prostě jsem ho domyl, než se ti podařilo nenajít ty pouta.“
„Ale... Ale... To není fér!“
„Copak? Nepřekazil jsem ti přece plán, ten sis překazil sám...“
„Ticho tam, lásko.“
„Kdybys snad chtěl večer použít ty zelený, budu spolupracovat. Jen abysme si to ujasnili. A kdybys chtěl použít i ten obojek...“
„Teď mi nenápadně naznačuješ, že by sis přál bejt spoutanej?“
„No, když jsi o tom začal... Není to tak špatná a nepřitažlivá myšlenka.“
„Budeš si přát i roubík?“
„Nebude to přehnaný?“
„Nemyslím. Co šátek přes oči?“
„Zatraceně, Patriku...“
„Hm, tak fajn. Takže tě spoutám, dám ti pro efekt kolem krku obojek, do pusy roubík, zavážu ti oči...“
„Tohle se mi začíná hodně líbit.“
„A pak se půjdu dívat na televizi.“
„PROSÍM?!“
„Musím tě potrestat za to, že jsi odmítl to nádobí nechat na pokoji, i když jsem ti říkal, že to během chvíle půjdu umejt. Jen co dopřeložím kapitolu.“
„No jo, ale když ty řekneš, že něco uděláš, jen co dopřeložíš kapitolu, může to taky znamenat, že to uděláš za tři až pět hodin, zrzounečku můj milovanej.“
„To jo, ale tentokrát by to fakt bylo tak dvacet minut. Což jsem, mimochodem, taky říkal.“
„Blá, blá, blá, lásko. Vážně, co ti vadí na tom, že jsem to udělal?“
„Poslouchání tvejch komentářů, Lukášku.“
„Jako jakejch? Že jsi šílenej lenoch a mytí nádobí je jako obvykle na mně?“
„Kupříkladu.“
„Hm... Však víš, že si dělám srandu, viď?“
„Však víš, že já taky, Luky. A neboj, nikdy bych tě nenechal spoutanýho a neodešel se dívat na televizi. To bych prostě nedokázal.“
„Vážně? A nedokázal bys to kvůli tomu, že mně by to bylo nepříjemný, nebo prostě jen proto, že bys byl tak neskutečně nadrženej?“
„Řekl bych, že to je podružný, hezounku. Zůstaneme u toho, že bych to nedokázal.“
„Mhm... Mezi náma, já myslím, že já jo. Při troše sebeovládání, jistě. Ale kdybys mě vážně naštval... Kdybych se ti vážně chtěl za něco pomstít... Sakra, Patri, co si myslíš, že děláš?“
„Rozepínám ti kalhoty.“
„P-proč to děláš?“
„Chci tě přesvědčit, že když na to přijde, nebudeš mít dost sebeovládání na to, abys mi odolal.“
„Ale tohle není fér. Mluvilo se o situaci, kdy budeš na kolenou a spoutanej a se zavázanejma očima a roubíkem a... Patri, nech toho.“
„Pst. Neruš. Teď se budu potřebovat trochu soustředit.“
„Soustředit? Prosím tě, na tohle se nemusíš soustředit. Je to pro tebe už... reflex.“
„Ale když se soustředím, je to lepší.“
„To nepopírám, ale... ach, bože.“
„Mhm.“
„P-Patriku, dost. Stop. Tohle nedělej.“
„Hm...“
„P-prosím.“
„...“
„A nekoukej tak na mě. Fajn. Fajn, neodolám ti. Bože.“
„Mmm...“
„Jo, já vím. Nemůžeš mluvit. S plnou pusou se nemluví. Hlavně nepřestávej. Proboha, hlavně nepřestávej.“
„...“
„A jen tak mezi řečí, ty pouta jsou... tamhle pod postelí. Ach, bože, přesně takhle...“

9 komentářů:

  1. Lukyho lehce perverzní choutky se mi začínají zamlouvat víc a víc. :D Kdyby byl skutečnej /pořád mi nejde do hlavy, že oba nejsou skuteční :D/ a neměl Páťu tak jdu hnedka po něm. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Heh, 'A pak se pudu dívat na televizi.' a 'Potřebuju se soustředit'. Teda, stejskalo se mi, Arvari. Patrik s Lukášem jsou tak tak tak rozkošný!♥

    OdpovědětVymazat
  3. Já tyhle jejich rádoby hádky tak strašně miluju! <3 :33
    (uíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí)

    OdpovědětVymazat
  4. katka v jejich podání je i práce hrou jsi ohromná neexistuje téma které by jsi nezvládla

    OdpovědětVymazat
  5. Paraada! opet vtip za vtipem:-)! Jinak jak uz bylo receno, taky si porad myslime, ze jsou skutecni!:-D
    Arvari, zaslouzis si pochvalu, jako vzdy.:-)

    Zdravi P. a K.

    OdpovědětVymazat
  6. *jen se tak jako nenápadně úchylně uculuje a radši nic neříká*

    OdpovědětVymazat
  7. „A pak se půjdu dívat na televizi.“ - To mě dostalo. :D Bože, ti dva jsou dohromady naprosto perfektní. :D A Lukášovi se s tím uklízením nevidím, taky jsem pořádkumilovný člověk, takže neustále šílím se své sestry, která je hrozná bordelářka. :D :)

    OdpovědětVymazat
  8. no pekne, no pekne :D inak myslím že tému na dalsiu-dalsiu kapitolu máš už jasne vybratú a vážne sa teším 3:)

    OdpovědětVymazat
  9. Oni jsou super. Přes všechno učení jsem nějak neměla čas ani si přečíst dva miláčky.

    OdpovědětVymazat