5 - Kafe

Tak tu zase máme čtvrtek, a s ním v pořadí už pátou kapitolu ze společného soužití Patrika s Lukášem. Dovolte mi konstatovat, že jsem vážně moc ráda, že se to tak ujalo, a jsem vážně vděčná za všechny vaše komentáře, stejně jako za hlasy v anketách. Na příští kapitolu jste si (pro mě docela překvapivě) drtivě zvolili téma Řasenka. Tak se nezapomeňte zapojit ani dneska, protože tentokrát by mě vážně zajímalo, co vyhraje. I když uznávám, že podezření mám.

Jen tak pro informaci, dnešní díl se odehrává hned ráno po dílu minulém (kdybyste to snad měli problém pochopit), takže by vám asi mohlo být jasné, o čem tak bude. Tak si užijte čtení.

Ach, a mimochodem, písničku, kterou si Patrik na začátku zpívá, si můžete poslechnout TADY. Abyste věděli, že jsem si rozhodně nevymyslela...

"Tahdooon... rakastella sinuaaa..."
"..."
"Tahdooon... rakastella sinuaaa..."
"..."
"Tahdotkooo... sinäää minuaaa?"
"Patriku, nemohl by jsi laskavě zavřít hubu?"
"JEŽIŠIKRISTE!"
"Taky ti přeju dobrý ráno."
"Kurva, Luky! Co tu vyvádíš?!"
"Ležím na gauči. Je odsud blíž do koupelny."
"Nemáš náhodou bejt v práci?"
"Moje migréna přetrvává i druhej den."
"Ach. Jistě. Víš, já ti říkal, ať tu vodku už nechlastáš, ale ty sis nedal říct."
"Hm, jo, na to si matně vzpomínám."
"Ale jen matně, co?"
"Zmlkni. A abys věděl, já do práce jít chtěl. Vstal jsem a vážně chtěl vyrazit. Až posléze mi došlo, že to asi nepůjde."
"Máš HODNĚ velkou kocovinu, co?"
"To si ani nedokážeš představit."
"Ale jo, dokážu. Viděl jsem, kolik jsi toho včera vypil, vzpomínáš?"
"Matně."
"Jako by mi to nebylo jasný. Dáš si kafe?"
"Ano, PROSÍM!"
"Silný?"
"Samozřejmě. Aspoň mi zaplatíš za to probuzení. Víš, to od tebe bylo hnusný, nakráčet si sem v tuhle nekřesťanskou hodinu-"
"Je skoro jedenáct."
"NEKŘESŤANSKOU HODINU, řekl jsem. Je od tebe hnusný jen tak přijít a vyřvávat si nějakou odrhovačku v bůhvíjakym šílenym jazyce!"
"Za prvý, nemohl jsem tušit, že jsi tady."
"Řekl jsi, že víš, kolik jsem toho včera vychlastal."
"Jo, ale stejně jsem předpokládal, že se do práce nějak doplazíš. Aspoň včera jsi mi to asi osmnáctkrát tvrdil, když jsem tě táhl do postele. Teda, vlastně dneska, bylo to asi v jednu."
"Táhnul jsi mě do postele?!"
"Jasně, jak myslíš, že ses tam dostal? Sotva jsi stál na nohou. A kdo myslíš, že tě svlíknul do spodního prádla, no?"
"!!!"
"No co? Myslel sis snad, že jsi byl ve stavu, kdy bys to zvládnul SÁM?"
"Svlíknul jsi mě JEN do spodního prádla, že jo?!"
"Jestli ses vzbudil jinak, přísahám, že moje vina to není!"
"Fajn. Fajn..."
"Vzbudil ses jinak?"
"Ne, ve spodním prádle."
"Tím pádem je všechno v pořádku. A ještě k tý odrhovačce, mimochodem. Za druhý, ten jazyk byla FINŠTINA, abys věděl."
"Umíš finsky? Já myslel, že překládáš z angličtiny."
"Překládám z angličtiny. Finsky umím přesně jen tenhle song."
"Ach. Bezva. Já už se chtěl leknout. A víš aspoň, co to znamená?"
"Co jako?"
"No... To, co jsi tady vyřvával."
"To byl zpěv."
"Moje kocovina se na to dívá jinak."
"A jak se na to bude dívat, když jí připomenu, že v mojí ruce je teď hrnek TVÝHO kafe?"
"Patričku, jsi ten nejlepší zpěvák, jakýho jsem v životě slyšel! A ještě k tomu jsi krásnej a sexy a-"
"Dobrý, to stačí. Na, tady máš to kafe. Ale sedni si, až ho budeš pít, protože jinak si pocintáš ten svůj milovanej gauč a budeš hysterickej."
"Hysterickej bych byl až zítra, dneska na to nemám energii. Poslyš, asi bys někde nenašel-"
"Prášek proti bolesti?"
"Ano, prosím."
"No jo, už jdu."
"A co že vlastně znamená to v tý písničce, co sis tu... zpíval tak krásně, že mě z toho andělskýho hlasu málem přestala i bolet hlava?"
"Mám pokračovat?"
"Ne, proboha!"
"Jestli jsem to netušil."
"Ehm, takže..."
"Chci se s tebou milovat."
"Patriku, už jsem ti jednou jasně řekl, že kdybych hledal spolubydlícího, se kterým budu moct šoustat, dám si úplně jinej-"
"To byl překlad, ty idiote. Znamená to 'chci se s tebou milovat', chápeš?"
"Ach. Jasně. Pardon."
"Jsi úděsně paranoidní. Nebo možná spíš domýšlivej."
"Hele, už jednou jsi po mně vystartoval."
"Zval jsem tě na skleničku."
"Jasně. A to jsi mě znal ani ne čtvrt hodiny. I když, co se po tom včerejšku ještě divím..."
"Lukášku, tvoje kafe může zase odplachtit, uvědomuješ si to? A nemyslím, že kdybych ti ho chtěl sebrat, dokážeš ho ubránit."
"Ne! Mý KAFE!"
"Ano, může bejt pryč dřív, než řekneš 'vodka'."
"Prosím, nemluv přede mnou o vodce."
"Proč ne? Mám se cenzurovat jen proto, že ty ses měl včera potřebu ožrat do bezvědomí?"
"Nebylo to do bezvědomí."
"Ale bylo. Když jsem tě svlíkal, už jsi o sobě nevěděl."
"Hm... Sakra."
"A mám blbej pocit, že to nebylo JEN kvůli tomu mýmu úletu s Martinem, co?"
"Patriku, já o tom vážně nechci mluvit."
"To je ale tak smutný. Já jo. A vzhledem k tomu, že jsem tak trochu vládce tvýho kafe..."
"Ne!"
"Tak mluv."
"Jsi neuvěřitelně PŘÍŠERNEJ, víš to?"
"Samozřejmě."
"Ach, no, tak fajn, když to musíš vědět... Do Prahy přijela moje mladší sestra, tak jsem byl odpoledne s ní."
"A to je důvod, proč se ožrat?"
"Promlouvala mi do duše. Dlouho jsem nepřijel k mamince a maminka má o mě obavy."
"Nevoláš mámě minimálně jednou tejdně?"
"To jsem ségře taky říkal."
"No... A?"
"O víkendu jedu k mámě."
"A proto ses měl potřebu ožrat?"
"Znáš lepší důvod?"
"Ehm, no..."
"Jestli tě jen napadla odpověď 'ano', tak neznáš moji mámu."
"Chudáčku malej. Takže byt bude volnej?"
"Jestli si sem chceš někoho vzít, budete šukat jedině U TEBE. A jestli si sem chceš vzít Martina, vezmi si ho laskavě jinam."
"Ale LUKY-"
"Neřvi tak. A pomoz mi vstát, buď tak hodnej. Máš ten prášek?"
"Tady. A tady máš skleničku-"
"Nechci vodu. Chci svý kafe. Ach, bože, moje hlava..."
"Mám hloupej pocit, že dneska toho asi moc neudělám, co?"
"Hm... Ale jo, já si hned zalezu k sobě. Stejně mě z toho, jak tu ležím, úplně neskutečně bolí za krkem... Ach, kurva."
"Co? Máš to kafe moc horký?"
"Ne. Kdepak. Vůbec. Na můj stav je přímo ideální. Jen... prosím... Kdyby mě snad zabilo, zavolej mámě, že nepřijedu, ano? Bože, kéž by mě tak chtělo zabít..."