Hopkající kůzlátka

Vidíte je naprosto všude, i když si to dost možná ani pořádně neuvědomujete. Nemůžete pět minut jít po ulici, aniž byste zahlédli aspoň jedny. Pokud jste žena, je tu jistá pravděpodobnost, že jste dokonce i jejich majitelkou.

Dvojice kůzlátek živě a pokojně hopkajících ve svých většinou nesedících dvojohrádkách jsou prostě úplně všude. Malá kůzlátka, velká kůzlátka, jakákoliv kůzlátka.

Někdo by mohl namítnout, že toto hopkání je pro kůzlátka činnost naprosto přirozená, vždyť přece zejména ve chvílích, kdy nejsou v ohrádce, hopkají skoro jako o život. Na to já namítám, že tohle můžou říct pouze majitelky s tím největším výběrem ohrádek, neboli majitelky těch nejmenších kůzlátek (z nichž ta zcela nejmenší skoro ani nehopkají). Majitelky kůzlátek větších pouze s pochopením přikývnou, neboť vědí, že veškeré toto hopkání (ve velkém spěchu hrozící, s jistou nadsázkou řečeno, i vyražením zubů majitelky) je záležitost veskrze nepříjemná.

Ale co udrží neposedná kůzlátka aspoň chvíli na místě, když hopkání je pro ně ta přirozené, a tudíž se ho tak nerada vzdávají? Řešení je poměrně jednoduché - ta správná dvojohrádka.

To znamená taková dvojohrádka, ze které se kůzlátka nepokouší při předklonění utéct vrchem a při sebemenším vzpažení spodem, respektive taková ohrádka, která veškerým pokusům o kůzlečí migraci učiní hned v počátcích jasnou přítrž.

Prostě ohrádka nesmí být příliš velká (ačkoliv naše kůzlátka většinou bývají BIO, není nutné jim dávat až tolik nadbytečného prostoru, který ukládá zákon) ani příliš malá (protože tísnit kůzlátko v ohrádce, kam se ho technicky vzato nevejdou ani tři čtvrtiny, je přece jen nehumánní) a základy ohrádky musí být dostatečně pevné, aby se zamezilo jejímu ustavičnému posouvání (a majitelka se tak vyhnula tomu, že bude muset ohrádku co chvíli popotahovat zpět na původní místo), stejně jako i samotný materiál ohrádky musí být dostatečně pevný (protože vytahující se ohrádka je totéž jako volná a zákon o BIO chovu dodržující ohrádka).

Sehnat takovou ohrádku je úkol prakticky nadlidský. Většinou vyžaduje buď velké investice do ohrádek dosažitelných v Česku, nebo o něco levnější, ale zároveň o dost složitější dovoz ohrádek přímo ze zahraničí, což mnoho majitelek (zejména majitelek kůzlátek malých) hned v úvodu odradí.

A tak si kůzlátka vesele hopkají dál…