2 - Růže

Tak jo, i když ještě pořád nejsem doma (vracet se hodlám zítra, jen tak mimochodem), o Patrika a Lukáše vás prostě nemůžu připravit, když vím, jak se na ně těšíte. Musím přiznat, že Růže mi nakonec dala zabrat víc, než jsem původně myslela. I když na druhou stranu, docela mi pomohla s vývojem příběhu. Ehm, mlčím, mlčím.

Na příště jste si vybrali téma 'Drama queen', za což jsem vážně neskutečně ráda. Chvíli už jsem se bála, že to snad vyhraje ten Pelikán. Tak uvidíme, co uděláme s tímhle, muhahaha...

Jo, a jako obvykle nezapomeňte hlasovat o dalším tématu, tentokráte pro čtvrtý díl. Náměty jsou tentokrát spíš průměr, ale o to větší sranda by mohla bejt se zpracováním.

Ale teď už konec keců. A užijte si Růži...

"Luky, asi mám tajnýho ctitele."
"!!!"
"To je můj notebook, co jsi právě poprskal kafem, víš to, viď?"
"Ehm..."
"Tolik tě šokovalo, že asi mám tajnýho ctitele?"
"Ctitele? Ne. Tajnýho? Ano!"
"A co chceš TÍMHLE říct?!"
"Nic, Paťulko. Jen... že většina tvejch ctitelů nepatří k nejtajnějším. Většinou jsou spíš... hodně veřejný."
"Čekám, až dokončíš myšlenku."
"Myšlenku?"
"No, něco o tom, že mě ten ctitel nejspíš pořádně nezná, když si chce moje srdce získat tím, že mi strká do poštovní schránky růži."
"!!!"
"Lukášku, radil bych ti, aby ses teď hned sebral, vzal hadr a ten počítač OTŘEL."
"No jo furt... Ale CO a KAM že ti strčil?"
"Tohle je nějaká narážka na to, že obvykle mi mí ctitelé strkají jiný věci úplně jinam?"
"No, původně nebyla, ale když už jsi o tom začal..."
"Lukáši!"
"Ale no tak, vážně, uznej... Růži do schránky? To není zrovna tvůj styl, Páťo."
"To je NAPROSTO můj styl!"
"Ehm... fakt?"
"Na to, že jsme přátelé, mě vůbec neznáš, co? Já jsem romantik! Gesta jako růže ve schránce jsou přesně něco pro mě! Nebo z plátků růží vysypaná cestička ode dveří k posteli, romantická hudba, svíčky, šátek přes oči, horkej vosk..."
"To už se dostáváme kapku jinam, nezdá se ti?"
"Mlč. Ale díky, že jsi mě ujistil o tom, že TY ten ctitel zcela zaručeně nejsi."
"Patriku, kdybych chtěl bejt tvůj tajnej ctitel, nechám ti tu růži na posteli. Rozhodně bych se neobtěžoval táhnout se dolů ke vchodu, abych ji nechal ve schránce."
"Na posteli? Hm, to by byl vážně hlavolam, zjistit, kdo mi v NAŠEM BYTĚ mohl nechat na posteli růži, zejména když většinu dne trčím doma..."
"Bože... No fajn, tak bych ji nechal PŘEDE DVEŘMA. Ale ani o krok dál!"
"Lukáši, dovol, abych ti řekl, že jsi línej a NAPROSTO neromantickej."
"Patriku, dovol, abych ti řekl, že si to plně uvědomuji."
"A idiot k tomu."
"Když myslíš... Hele, jen tak mezi náma, jak vůbec víš, že ta růže nebyla pro mě, no?"
"..."
"Aha. Protože je oranžová, co? A ty jsi zrzek."
"Chytrej kluk. A taky u ní teda bylo tohle."
"Visačka s tvým jménem? Dobře, hádám, že to záměnu zcela vylučuje."
"Taky bych řekl."
"A máš aspoň tušení, kdo ji tam mohl nechat? Nekoukal po tobě v nedávný době někdo?"
"Prosím? Jsem sexy a stylovej zrzek. Každej po mně kouká!"
"A jsi si jistej, že to není kvůli tomu, že jsi chlap, co nosí náušnice, jo?"
"Myslíš, že kvůli tomu na mě dneska v metru zírala ta pěkná blondýnka? Podotýkám, že zírala dost zálibně. A pak si i olízla rty."
"Moment, moment. ŽENSKÁ?"
"To, že jsem teplej, znamená, že se ženský nelíbí MNĚ, ne že já se nemůžu líbit JIM, pokud já vím."
"No jo, ale stejně, aby se někomu líbil zcela očividně teplej kluk..."
"Nikdy ses nezakoukal do heteráčka, Lukášku? Zcela ZJEVNÝHO heteráčka?"
"Myslím, že tohle radši nebudu komentovat."
"Tak vidíš. A navíc, podívej se na tohle. Vidíš mě? Vidíš ten obličej? Vidíš ty překrásný vlasy? Vidíš to tělíčko?"
"Kotě, nechci bejt zlej, ale ty jsi docela narcis, co?"
"To sis všimnul brzo."
"Bože, za co mě jen trestáš... Ehm, zpátky k původnímu tématu, nevšiml sis poslední dobou gaye, co tě zjevně zná JMÉNEM, kterej by po tobě koukal tak nějak... víc?"
"..."
"Hele, nekoukej na mě takhle. Snažím se ti pomoct. Nemůžu za to, že po tobě každá buzna jede!"
"Skoro každá. Je pár výjimek. Třeba jeden takovej hrozně nudnej kluk, co dělá sekretářku..."
"Jsem ASISTENT, kolikrát to mám ještě opakovat?!"
"Nemusíš to opakovat. Pro mě stejně zůstaneš sekretářkou."
"Ty fakt umíš člověka potěšit."
"Já vím. Už jen pouhá moje přítomnost každýmu vykouzlí úsměv na tváři..."
"Ehm, ironie ti moc neříká, chápu."
"Zmlkni, Lukáši. Jsou tu lidi, co chtějí přemýšlet."
"To taky umíš?"
"Hm... Kurva, ať tam tu růži dal kdokoliv, musel sledovat náš dům."
"Cože?"
"No jistě! Musel ho sledovat, aby tam tu růži dal v době, kdy já půjdu do města, ale až po tvým návratu z práce, abych ji našel já a ne ty."
"Myslíš, že se o tohle všechno snažil? Podle mě prostě přišel, strčil růži do schránky a modlil se, aby ji někdo neukradl, než ji KDOKOLIV z nás najde. Ale kdyby NÁHODOU vážně projevil takovou snahu, aby náš barák sledoval, asi půjdu nalepit na schránku ceduli, ať toho laskavě nechá, protože mě to děsí."
"No to teda nepůjdeš. Nemáš právo bránit mýmu tajnýmu ctiteli v romantickejch gestech, ty... ty..."
"Neromantickej idiote?"
"Jo, neromantickej idiote!"
"Fajn, tak žádný cedulky. Prostě budeme doufat, že ať to je kdokoliv, není to nějakej šílenej vrah, co jde po zrzcích..."
"Tak to ti teda pěkně děkuju!"
"Ale prosím tebe. Třeba je to stejně celý jen jednorázová akce. Třeba je to poděkování za pěknou šukačku, tak něco..."
"Víš co? Je mi to jedno. Je to hezký a romantický. Takže si prostě počkám, jestli těch gest bude víc. Třeba časem dorazí i pozvání na opravdový rande."
"A kdyby ne, dám krk na to, že ty se stejně postaráš o to, aby se ti ten chlap dostal do postele, co?"
"Samozřejmě. Hm, možná mě přece jen znáš, Luky."
"Jako svý boty, drahoušku."
"Ehm, jen tak mimochodem... Nemáme tu někde vázu? Víš, nerad bych, aby ta růže zbytečně zvadla, chudinka."
"Hm, myslím, že někde by tu NĚCO bejt mělo..."